Jakub König si vybral opravdu citlivé a šikovné spoluhráče. Právě díky nim si může dovolit volně přecházet z folkové jednoduchosti do barokně členitých ornamentů, plných funkčních elektronických prvků, aniž skladby sklouzávají do laciné vykonstruovanosti.

Zvíře jménem Podzim nás od podzimních depresí asi nespasí. Poslouchat se ale dá celý rok. Stejně jako celý rok vznikalo.

Domácí mainstreamová rádia si desky nejspíše nevšimnou, ale smůla pro ně. Zvíře jménem Podzim je jedinečné ve vystižení nálad měsíců, které se na nás právě teď řítí. Písně skvěle zhudebňují období všemožných úzkostí a depresí, které jako zvíře číhají za rohy domů a napadají ty, již si nedají pozor.

Jakub König jako by našel svou cestu k čemusi transcendentnímu, magickému. Nachází své démony, o kterých jednak hodně otevřeně zpívá, ale kteří spolu s ním a s celou kapelou vycházejí i z hudby jako takové.

O knize Zvíře jménem Podzim: Je to vlastně celé sen a kruťácká povídačka, anebo lyricko-epická sociálka? Možné je oboje. To je na Königově publikaci iritující i poutavé zároveň: ta mnohočetná neurčitost, přitom však syrovost bezmála naturalistická. Možná je König poněkud jednostrunný, ale blbosti nepíše.